Září u Soviček

Ačkoliv se na nás celý měsíc z oblohy smálo sluníčko, u nás ve třídě Soviček nám do smíchu úplně nebylo. Přišly nové děti, kterým se stýskalo po maminkách. Snažili jsme se ze všech sil odpoutat jejich pozornost od smutku, ale i tak se často ozývalo: ,,Kdy přijde moje maminka?“

Ve třídě se i přes občasný vzlykot děly zajímavé věci. Nejprve se nám začali z kokonů klubat motýli se jménem Martináč Pajasanový.  Mohli jsme je z blízka sledovat. Kdo se nebál, motýlka si mohl ponosit. Podle délky zadečku jsme lehce poznali, který motýlek je kluk a který holka. A jak už to na světě chodí, tak se holka s klukem do sebe zamilovali a my se teď staráme o vylíhnuté housenky, aby se koloběh života mohl opakovat 🙂

Tento školní rok do naší třídy přišli tři ukrajinské děti. Některé rozumí více, některé méně.  V komunikaci s nimi p. učitelkám pomáhají obrázky, občas Google překladač a spolehnout se můžeme na komunikaci rukama nohama. U dětí je to podstatně snazší. Ty se mezi s sebou dorozumí vyšším principem.

Září nám dopřálo sluníčkové dny, které jsme trávili na školní zahradě. Tam nám vždy oschly slzičky a na chvíli se podařilo zapomenout na maminky.

Akci na náměstí „Den bez aut“ si užili předškoláci. Vyzkoušeli si různé soutěže spojené s dodržováním bezpečného pohybu po městě.  Další den bez rozdílu věku jsme vyrazili na Koloběžkiádu /od MC Rodinka/. Hned se začalo jezdit, tvořit, tančit a zdolávat připravené překážky. Děti pak byly odměněné batůžkem s překvapením.

Ke konci září zahájili předškoláci v bazénu předplavecký kurz. Tentokrát je bude na střídačku doprovázet p. učitelka Kristýnka a Štěpánka, protože jsme doplnili skupinku zajíčkových dětí.

Ač se to nezdá, je za námi první školní měsíc! My se těšíme na další zážitky, které nás v říjnu čekají. A moc si přejeme, aby slziček bylo co nejméně a mohli jsme si spolu hrát a smát se.