Únor u Soviček

Jak jsme si přáli, tak se nám splnilo. Sněžilo a mrzlo až praštělo. A namísto procházek jsme si dosyta užívali zimních radovánek. Občas na zahradě, občas na kluzácích, občas na louce u školky. Bylo to prima. Trochu nám to radování pokazili nemoci. Postupně si počíhali snad na každou sovičku… Náladu nám velice zpříjemnilo soutěžení s PEZ „Sportujeme rádi“, kde jsme díky Vám a Vašim hlasům vyhráli vysněný SKÁKACÍ HRAD (4. místo). Znamená to tedy, že se už teď můžeme těšit na červen, kdy si výhru vybereme a pořádně si zaskáčeme! Slibujeme.

Dalším potěšením byla paní Hřibová a její program „Stopovaná s medvídkem“, kde jsme si vyrobili prima učící „motací“ knížku. Nebo Kejklíř a jeho kejkle – žonglovací umění, létající koště, jednokolka nebo zvířecí kamarádi z balónků. Pusa dokořán a oči na stopkách u každého z nás. To samé se opakovalo ve sférickém kině s pohádkou Polaris. Tučňák z jižního pólu cestoval kolem světa. Místo karavanu měl ledničku, do které se mohl schovat, když cestoval teplými kraji. Na severním pólu se potkal s ledním medvědem, s kterým společně podnikli velká dobrodružství. Posledním VELKÝM potěšením byl očekávaný školkový karneval. Celá školka se proměnila v barevný svět, písničky hrály, děti jsme v kostýmech nepoznávali a všichni společně jsme si zajuchali na velké chodbě. Nechyběl Letkis, Ptačí tanec, Hlava, ramena, Mašinka…konfety…balónky…jásot…smích! Děkujeme rodičům za vzornou přípravu dětí.

A co ještě? Ještě jedno nadělení. Housenky se nám mění. V bílé kukličky. Takže Zimo, děkujeme a ty Jaro, pojď, jen pojď, ať našim motýlkům není zima. A na jarní pozorování máme prima vybavení – digitální mikroskop. A to se dá jednoduše koukat na svět hodně zblízka. Mějte se krásně a v březnu se uvidíme.