Říjen u Soviček

Měsíc říjen u Soviček uběhl jako voda z potůčku. Z nově příchozích dětí se již staly opravdové sovičky, opravdoví kamarádi, kteří už vědí co a jak. Už ví, jak se přivítat i rozloučit, už bezpečně poznají svoji značku, tudíž si zvládnou pověsit svůj ručníček, najít si svoji skříňku v šatně i postýlku s voňavou peřinkou. Také dobře vědí, že si je u nás rodiče nezapomněli J, že se pro ně zase vrátí! A to je prima. To totiž znamená, že děti poznaly, že je u soviček hezky, útulně a bezpečně. A s těmito pocity není loučení s maminkou nebo tatínkem tak těžké.

A co se u nás děje? Jistě jste si všimli, že ve třídě máme housenky. Nejsou to obyčejné housenky, jsou to housenky motýla Martináče pajasanového. Čím déle housenky krmíme, tím jsou větší a větší. A až budou velké, jako malíček dospěláka nebo jako ukazovák děťátka, tak se housenky zakuklí. A pak budeme čekat a čekat…na vykuklení motýlka. Tak uvidíme, jestli se kouzlo přírody povede. Zakuklení už se blíží…

V říjnu k nám zavítalo první divadélko se třemi krátkými pohádkami (O Budulínkovi, O Šípkové Růžence a O kohoutkovi) , které jsme si užili. Smáli se velcí i malí, zpívalo se, tleskalo se i se tajil dech. Dech se tajil i při příjezdu lišky Coco. Dlouho byla zavřená a jen škrabala na dvířka (jako by volala: „Budulínku, dej mi hrášku..“) a tím se stávala tajuplnější a tajuplnější. Bylo to však proto, že než na nás vykoukla, tak nám pan myslivec vysvětlil, jaký je rozdíl mezi liškou Coco a liškou z lesa. Řekl nám, jak se s námi bude chtít liška seznámit a co dělat i nedělat. Prozradil nám, co jí, kde má část těla, které se říká květ (špička ocásku). V průběhu povídání se z naší herny stal les, ve kterém se skrývaly liščí pamlsky, které si Coco hned rozhodla všechny najít a sníst. A to bylo pozdvižení – liška hup na parapet, hup na lavičku, hup na kuchyňku, hup na piano…to Vám byla legrace! Chyběl jí jen na ocásku neposlušný Budulínek.

V říjnu nám také přálo počasí k uskutečnění akce „ŠKOLNÍ OLYMPIÁDA“. Dopoledne jsme společně s dětmi na zahradě trénovali různé sportovní disciplíny, abychom se pak mohli utkat v souboji s maminkou a tatínkem. Odměnou nám byla zlatá fidorková medaile! A kdo chtěl, opekl si něco dobrého na ohýnku. Děkujeme za hru fair play, děkujeme za účast!

Říjen za námi a listopad před námi. Od listopadu už by měla být celá MŠ Zámecká ve své školce, tím se u nás přestěhuje třída Veverek do velké třídy po Ježečcích. Takže všichni a vše bude na svém místě J  A my se těšíme, co nám listopad přinese.