Duben u Veverek

Začátkem dubna nás překvapilo neobvykle teplé počasí, příroda se probudila o trochu dříve a tak jsme hodně času trávili na procházkách venku.
Povídali jsme si hlavně o zvířátkách a jejich mláďátkách a protože prožitkem se učíme nejraději, vyrazili jsme do terénu. První zážitek jsme měli z jilemnického kravína na Hraběnce, kde nás přivítaly kravičky s telátky. Některé byly zvědavé, jiné stydlivé, a ty zbylé nás zvesela provázely svým bučením po celou dobu naší návštěvy. Ještě zajímavější ale pro děti bylo, když jsme vyrazili do domácí zoo paní učitelky Blanky. Jako první se nám, trochu nedůvěřivě, ještě venku na maličký okamžik ukázala kočička Elinka. Uvnitř nás toho čekalo ale mnohem víc. Děti nadšeně pozorovaly noční gekončíky, roztomilé zakrslé králíčky, stařičkého chameleona, malého hada i jejich potravu, myšky a cvrčky. Kdo nebyl bojácný, mohl si zvířátka i pohladit. Nakonec jsme si dali malé občerstvení a vyrazili zpět do školky.

Na jeden den jsme se vrátili k tématu povolání a přijali jsme pozvání do železářství k panu Hornigovi. Děti si prohlédly spoustu nářadí a náčiní, prošly si prostory obchodu a nakoukly dokonce i do zákulisí do přípravny balíčků, kde si mohly vyzkoušet, jak se zboží skenuje. Největší dobrodružství však pro děti bylo, když si mohly venku, do připravených palet, navrtat šrouby, vyfrézovat díry, zatlouct hřebíky a ustřihnout zahradnickými nůžkami větve. Tolik dětského nadšení jsme dlouho nezažili.

Dalším zážitkem se pro nás stalo sférické kino, které zavítalo k nám do školky. Obří nafouknutý stan, který sahal až do stropu, a do nějž jsme si pohodlně lehli, nás přizval na nádhernou pohádku s názvem Tajemství stromů, kde nám Beruška Dorotka se svými kamarády pověděla, proč jsou pro nás stromy důležité. Celý příběh jsme sledovali opravdu po celé kupoli, a byla to nevšední podívaná.

A ptáte se, jak jsme se rozloučili s dubnem? Přece oslavou čarodějnic. Všechny děti přišly jako čarodějové a čarodějky, tančili jsme, smáli jsme se a když přišel ten správný čas, vydali jsme se na čarodějnickou stezku na zahradu naší školky. Plnili jsme úkoly, lítali na košťatech a nakonec jsme si všichni tajně přáli své přání nad opravdickým čarodějným lektvarem. Teď už nám zbývá jen doufat, že se nám všem vyplní.