Říjen u Soviček

Měsíc říjen nás sovičky vyzkoušel, jaké by to bylo, kdybychom byli stěhovaví ptáci. Pravda, nemuseli jsme se stěhovat do dalekých krajů za moře, ale jen jsme trochu popolétli k Ježečkům, abychom naši třídu přenechali řemeslníkům a vzduchotechnice. U Ježečků nám bylo hezky – měli jsme střechu nad hlavou, teplíčko, nové hračky, sem tam nám něco scházelo, ale to tak bývá, když nejsme „doma“. Původně jsme odlétli na týden, ale tak se nám v cizích krajích zalíbilo, že jsme zůstali celý měsíc. I počasí k nám bylo shovívavé a zásobilo nás neobvyklým teplem i slunečnými paprsky. Deštivých dnů bylo pomálu, tak jsme si s dětmi mohli ještě hrát v lese i na hřištích.

Na začátku měsíce jsme se sešli s paní spisovatelkou Dankou Šárkovou, která nás doslova vtáhla do tajů svých knih. Její knihy vyprávějí příběhy o holčičce Alence, o Krakonošovi, o čivavě Sisince, bernardýnovi Karlovi a dvou kočkách – Dáše a Máše. Každá kniha má svoji zápletku. My slyšeli tu, kde se neposedná a neposlušná kočka Dáša ztratila a díky kamarádům a Krakonošovi se ji podařilo najít. Paní Šárková své povídání obohatila dobovým ošacením a promítáním obrázků.

Také za námi opět začal jezdit David. David Lněníček – mistr pilek, svěrek, rašplí, kladívek, smirkových papírů, kleští, úhelníků a metrů. S tím vším přihlášené kluky a holky seznámil a naučil je se vším pracovat. Takže s trochou píle a úsilí si děti domů odnesli svou vlastnoručně vyrobenou loďku, letadýlko a podzimníčka.

Ani na předplaveckém kurzu přihlášené děti nezahálí. Učí se kamarádit s vodou, žabičkové nožičky a malování srdíček. Věřte, že je to občas dřina to všechno nesmotat dohromady.

Své o tom ví fenka Tessie, která je záchranářským psem každým coulem. Ve svém psím životě se naučila zachraňovat lidské životy ve vodě, v sutinách i ve sněhu. Nás naučila, jak to udělat, abychom si mohli cizího pejska pohladit (měli bychom požádat páníčka, zda si pejska můžeme pohladit a pak se nechat pejskem očichat). Naučila nás i to, co dělat v případě, že se potkáme se zlým psem (schoulit se do klubíčka a naše ruce by nám měly chránit krk). Tessie se nechala podlézat, přelézat, pohladit a podrbat. Předvedla nám, jak umí poslouchat a jak umí rychle sníst piškoty.

Poslední podívanou byly Africké pohádky, které v sobě skrývaly poučení, že každá chyba se dá vždy napravit. A pokud to nezvládneme sami, pomohou nám dobří kamarádi.

A s tímto moudrem se s Vámi loučíme. Děkujeme za Vaše pochopení k našemu přelétnutí do Ježečků a těšíme se, že v listopadu se společně potkáme „doma“ v Sovičkách, kde se budeme společně připravovat na adventní čas.