Květen u Myšiček
V květnu nám nastaly opravdu krásné dny plné sluníčka. Další děti se pomalu naučily připojit se ke společnému rannímu pozdravu „Dobrý den, dneska máme krásný den“, a tak jsme po ránu na známém místečku před tabulí úplně všichni a nikdo se neschovává. Máme radost. A protože se sluníčko směje, těšíme se ven.
Oblíbili jsme si s dětmi procházky do parku, kde se nám všem moc líbí hřišťátko s dřevěnými prvky. Také cestu do lesa na Hraběnku všechny děti zvládnou hravě, i ty nejmladší. Poznávání kytiček na trase se u dětí stále těší velké oblibě, zvláště pak tulipáááááááány a pampelišky, zvláště ty již odkvetlé, s padáčky. Ke svátku maminkám děti vymalovaly krásné přáníčko s červeným tulipánem a některé si chtěly ještě mokré dílko ihned uschovat v batůžku, aby byla jistota, že maminka přáníčko dostane ještě dnes ((-:
A protože na sluníčku se radují i zvířátka, učili jsme se poznávat ta nejběžnější, která známe z českých dvorků, říkanek a pohádek. Písnička „Když jsem já sloužil“ je k tomu jako stvořená. Protože máme každé zvířátko připevněné hezky na hůlce, děti více či méně trpělivě čekají, kdy přijde v písničce řada na to jejich zvířátko, aby mohlo vykouknout. Hitem je také písnička „Já mám koně“ kdy každý osedlá svého punčoškového koníka a ve třídě zaduní zem kopyty stád…
Okna naší třídy vedou do zahrady, máme tedy možnost pozorovat ptáčky a veverky dovádějící ve větvích smrku…a občas dojde i na něco ostřejšího, jako toho dne, kdy do zahrady přihartusil opravdový policista na opravdové policejní čtyřkolce…to byly hned všechny dětské nosy nalepené na skle! Ti nejodvážnější si běželi pro boty a šli se na povídání o semaforu a dopravních značkách podívat zblízka, ostatní zůstali v bezpečí pozorovatelny u okenního parapetu.
Těšíme se, že do prázdnin zažijeme v naší třídě ještě hodně radosti a možná i další překvápka ((-: