Turistický výlet Soviček na farmu Muchomůrka

Ač se to nezdá, tak tento výlet pro nás paní učitelky začal mnohem dříve než pro děti. A to nápadem, doladěním, rozpočtem a rezervací daného termínu. Ještě pár dní před výletem jsme se radovaly, že jsme se s termínem trefily do černého – počasí nám bude přát – slunečno, ale žádné horko. Ideál!

Ale počasí je zkrátka počasí. Pondělní rozhodnutí JEDEME bylo opravdu těžké. Jenže další termín na farmě byl v nedohlednu. Přeháňky mají přijít od jihu (třeba ani do Krkonoš nepřijdou…) a hlavně každá super aplikace ukazovala něco jiného! S tímto rozhodnutím se někdy těžko žije i spí, obzvláště bubnuje-li v noci déšť na střechu domu.

Pak už přišlo úterní probuzení, krátká telefonní porada v duchu, že nejsme z cukru a že stejně neprší moc a déšť má ustat. Takže: hurá výlet!!!

Na autobusovém nádraží jsou všichni včas, všichni usměvaví, vzorně připravení a natěšení. Jeden autobus střídáme za druhý, abychom o půl deváté vystoupili na Hofmanových boudách. Trochu mrholí, trochu fouká, ale ta rozhledna je fascinující, tak to ani nevnímáme. Rozhodneme se, že se nasoukáme do pláštěnek, abychom neprovlhli. A tu potkáváme „Kouzelného pána“, vyměňujeme si úsměvy a přijímáme jeho nabídku se nasvačit z vlastních zásob v restauraci pro rozhlednu. Svačina v suchu, toaleta v suchu…suchý start k nezaplacení. Děkujeme.

S odlehčenými batůžky a v pláštěnkách vyrážíme ujít první kilometr. Obdivujeme vyřezané sošky zvířat a obří lopuchy, které končí v našich rukách jako deštníky. U studánky nám nečiní problém se ve vodě pořádně vymáchat, abychom zjistili, že dnes teče studená!

U dětské ozdravovny Vesna spořádáme další díl svačiny (protože svačina je na výletě ta nejdůležitější věc) a pláštěnky už máme jen kdyby náhodou… na kolonádě už nevydržíme a pláštěnky sundáváme. Napijeme se zdravého pramene a plníme 3litrovou láhev, abychom si to zdraví pojistili i následující den v MŠ. Jen se trochu dohadujeme, kdo to „zdraví“ ponese.

Pak už pěkně kráčíme dál a netrpělivě vyhlížíme slibovanou farmu. Nejdříve plníme pár naučných úkolů o hlemýždích (dnes opravdu není problém je potkat), stihneme si pohrát v krásném lese, zazvonit na Krakonoše, posedět u jeho jídelního stolu (tedy, kdo se vyškrabal na židli) a pak…se to stalo. Proti nám jde kozí školka, dokonce s kozí paní učitelkou. Mají jednoznačnou výhodu – nemusí mít batůžky se svačinou, protože svačina jim roste všude kolem nás. Mlčíme a jen sledujeme s očima dokořán. Jsme tu! Vidíme i králíka vyskočit z trávy. A to už se rozbíháme do všech stran, protože všichni, kdo sem dnes měli přijet, nepřijeli. Jen jilemnické děti! Toho prostoru, žádné fronty, jen děti z Jilemnice a kozy.

Čas je neúprosný. Ještě společná fotka na posteli pana Krakonoše, hurá k muchomůrce, seběhnout k lamám, poníkům, dojíst, co ještě sníst chceme a hurá domů. Špinaví, nohy nám moc nevoní, ale jsme šťastní a spokojení. Máme sílu si zazpívat.

Děkujeme rodičům za super přípravu dětí do deště, za super výbavu svačin i za důvěru. Děkujeme super dětem, za udržení skvělé nálady od začátku až do konce, za skvělé ťapání i za dobrý apetit.

Sláva nazdar výletu!