Co jsme prožili v březnu u Kytiček

V březnu k nám přišel na návštěvu Krakonoš. Přiletěla s ním i sojka. Krakonoš nám vyprávěl, jak se máme chovat v lese, učil nás poznávat první jarní kytičky, řekl nám, že některé nesmíme trhat, protože jsou chráněné a jsou první jarní potravou pro včelky. Vyprávěl nám o tom, jak potrestal Trautenberka, když mu chtěl sebrat fajfku a spoustu dalších příběhů.

Protože bylo hezky teplo, tak jsme 13. března na zahradě naší školky probouzeli broučky ze zimního spánku. Prošli jsme si s rodiči Broučkovu stezku, plnili různé úkoly a nakonec jsme si s broučky zazpívali písničku „Probudil se malý brouček na stráni“. Snad nebylo na vstávání moc brzy a broučci nám ještě nenastydnou.

Ve středu 14. února jsme se ve školce fotili. Moc nám to slušelo, jarní fotky se opravdu povedly. To bude asi tím, že se na nás do okna přišlo podívat sluníčko, to je potom hned veseleji.

Sluníčko přivítalo na světě také spoustu mláďátek, která se narodila v pelíšcích, v chlívku nebo se vylíhla v hnízdech. My jsme si na ně ve školce hráli. Už víme, jak bučí telátko, mňouká koťátko, štěká štěňátko a taky jak mečí kůzlátko.

V úterý 20. března přijel do školky pan Štursa. Přivezl spoustu zajímavých věcí. Jestlipak víte, co je to kalimba, tibetská mísa, dešťová hůl, zvonkohra Koshi, bubny djembe, šamanský buben? Nevíte? To my už ano. Jsou to hudební nástroje, které jsme si poslechli a mohli si na ně také zahrát. V jedné tibetské míse jsme dokonce vařili kouzelnou vodu za studena, prostě kouzlo. Po obědě jsme si na lehátku ještě poslechli indiánskou ukolébavku Hou, hou watanaj a hru na píšťalu, která se jmenuje koncovka. To se nám to potom, panečku, spalo!

No a další týden už jsme se chystali na Velikonoce. A jak jinak, než pracovně. Pondělí je modré, oblékli jsme si tedy modrá trika. Hráli jsme si na malíře a malovali jsme vápnem a šmolkou celý dům. Úterý je šedé. V šedých tričkách jsme košťátky smýčili prach a pavučiny, až vše svítilo čistotou. Paní uklizečka měla tady spoustu pomocníků. No a na škaredou středu se přece nikdo nesmí mračit, protože by mu to vydrželo celý rok. Oblékli jsme si proto žlutá trička a zavolali sluníčko, aby nám bylo veselo. Nesmělo chybět ani hromadné foto dětí a učitelek. A teď už nás čeká jen naučit se koledu. Vajíčka už máme obarvená a o pomlázky se postarají tatínkové nebo dědečkové.

Tak tedy veselé Velikonoce a pozor, letos jsou 1. dubna, ať vás někdo nenapálí!